Dějepis pod tlakem

Soud definitivně odmítl žalobu, která chtěla umlčet kritiku vedení ÚSTR

Odvolací soud v březnu 2024 uzavřel kauzu, ve které se ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna a jeho první náměstek Kamil Nedvědický pokusili žalobou na ochranu osobnosti umlčet bývalé zaměstnance a zaměstnankyně Oddělení vzdělávání. Odvolací soud odmítl manipulativní argumentaci ředitele a náměstka, kteří se jej i veřejnost snažili přesvědčit o tom, že rozhodnutí prvoinstančního soudu bylo „jen formalistní“. V odvolání Kudrna s Nedvědickým napadli pouze výši náhrad, aniž by zpochybnili meritum původního rozhodnutí, které odmítlo jejich osobní nároky vůči kritikům. Odvolací soud žalujícím částečně vyhověl v jediné věci a snížil náklady přisouzené první instancí. Žalující již prohraný soud zaplatili.

Zveřejňujeme jak samotné odvolání, tak naši odpověď na něj a rozsudek odvolacího soudu.

Soud ukázal, nakolik zaměňují ředitel a jeho náměstek výkon své veřejné funkce se svými osobními zájmy a nakolik jsou schopni nadále udržovat veřejnost a Radu ÚSTR v omylu. Prvoinstanční soud se, na rozdíl od Rady ÚSTR, důkazy o tvrzeních kritiků zabýval. Vzhledem k trvalé kontrolní ochablosti Rady by nás však překvapilo, kdyby se o důkazy zhoubného způsobu řízení instituce, nad kterou má dohlížet, alespoň zpětně zajímala. Doufáme tak alespoň, že náš případ v budoucnu přispěje k minimalizaci snah o umlčení kritiky činnosti veřejných institucí šikanózními žalobami.

Zveřejňujeme plné znění rozsudku ve věci žaloby vedení ÚSTR vůči bývalým zaměstnancům a zaměstnankyním

Vzhledem k tomu, že vedení ÚSTR nadále veřejně prohlašuje (např. zde a zde), že Obvodní soud pro Prahu 4 ve svém rozsudku z 10. listopadu 2023 konstatoval, že zveřejněním naší Výzvy „byl poškozen Ústav pro studium totalitních režimů“, respektive bylo poškozeno jeho dobré jméno, a celkově dezinterpretuje výsledek soudu, zveřejňujeme plné, anonymizované znění rozsudku.

Tvrzení ředitele ÚSTR a jeho prvního náměstka, šířená navíc opět komunikačními prostředky ÚSTRu, jsou v rozporu s argumentací soudce Tomáše Černého, jak si může veřejnost v rozsudku ověřit. Soudce pouze rozhodl, že kritika směřovala vůči vedení ÚSTR, které za ÚSTR jakožto organizační složku státu jedná. Osobní život žalobců nebyl předmětem kritiky. „I z tohoto je patrné, že se Výzva týká ÚSTR jako takového a není zasahováno do práva na ochranu osobnosti žalobců samotných,“ píše se v odůvodnění. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobci nebyli tzv. aktivně legitimováni k podání žaloby. „Nebylo zasaženo do jejich práva na ochranu osobnosti, zasaženo by eventuálně mohlo být toliko do dobrého jména ÚSTR, resp. státu, nicméně toto již soud nezkoumal ani nehodnotil (ani skutkově, ani právně).“

Výše nákladů řízení, kterou budou muset žalobci v případě nabytí právní moci rozsudku signatářům Výzvy uhradit a která byla vyčíslena na 773 000 Kč, může být překvapivá. Ředitel Ladislav Kudrna a jeho první náměstek Kamil Nedvědický však na riziko vysokých nákladů byli včas upozorněni advokátem signatářů Pavlem Uhlem, s odkazem na příslušné ustanovení advokátního tarifu. Vzhledem k povaze sporu má být v případě nabytí právní moci rozsudku částka uhrazena z osobních prostředků žalobců, nikoliv z rozpočtu Ústavu pro studium totalitních režimů.

Soud zamítl žalobu ředitele a 1. náměstka ÚSTR proti bývalému týmu Oddělení vzdělávání

Ladislav Kudrna a Kamil Nedvědický na nás podali žalobu na ochranu osobnosti. Měli jsme je poškodit tím, že jsme kritizovali jejich způsob vedení ÚSTR v oblasti vzdělávání. V pátek 10. listopadu 2023 Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu na prvním stání v celém rozsahu zamítl. Ve zdůvodnění, jehož písemná podoba se teprve připravuje, zaznělo, že výroky v naší petici se netýkaly osobní cti pánů Kudrny a Nedvědického, ale výkonu jejich funkce v ústavu. Rozhodnutí není pravomocné, žalobci se mohou odvolat. O rozsudku informoval například server Česká justice.

Soud se nezabýval tím, zda kritika obsažená ve výzvě k zastavení destrukce vzdělávací činnosti byla hodnocením, na které má právo bez omezení každý, nebo zda v případě, kdy nešlo o názory, byla tvrzení pravdivá a podložená konkrétními důkazy. Ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna rozhodnutí soudu hrubě dezinterpretoval zde nebo zde či společně s 1. náměstkem Kamilem Nedvědickým v prohlášení na webu ÚSTR zde. Soud rozhodně neoznačil ÚSTR za poškozeného, nic ohledně obsahu kritiky nepotvrdil ani nevyvrátil a náklady řízení mají platit žalující. Pouze ještě není rozhodnuto o výši nákladů. Těžko říci, zda je to výsledkem faktu, že se k soudu, který oba pánové vyvolali, sami nedostavili, a mohli tak dostat o jeho výsledku nepřesnou zprávu, nebo zda jde z jejich strany o záměrně šířenou polopravdu. Rozsudek každopádně nemohl podezření na bossing nebo cenzurní praktiky zmíněné ve výzvě potvrdit ani vyvrátit, protože se k pravdivosti našich tvrzení vůbec nevyjadřoval.

V reakci na výše uvedené dezinterpretace žalobců a ve snaze umožnit veřejnosti vytvořit si na situaci vlastní názor, dáváme k dispozici základní podklady v podobě anonymizovaného znění žaloby, naší odpovědi a reakce žalobců.

Spor o pojetí výuky soudobých dějin pokračuje, badatelské učebnice se odborníci zastávají

Ani hromadná výpověď zaměstnanců a zaměstnankyň Oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů neukončila spory o směřování výuky soudobých dějin. V souvislosti s projednáním výroční zprávy ÚSTR za rok 2022 v Senátu 27. července vedení ÚSTR v médiích kritizovalo badatelskou učebnici Soudobé dějiny 9 nakladatelství Fraus, na které se bývalí zaměstnanci oddělení autorsky podíleli.

Vedení ÚSTR se od učebnice oficiálně distancovalo a publikovalo na webu ÚSTR anonymní rozbor domnělých chyb v učebnici. Stížnost na závadný obsah učebnice podalo také ministerstvu školství, které podle zpráv z médií podnět přezkoumává.

Autorský tým považuje útoky na učebnici Soudobé dějiny 9 za neopodstatněné a formu kritiky za zcela nevhodnou, popírající elementární zásady odborné diskuze. Jaroslav Pinkas, vedoucí autorského týmu, rozporoval na svém blogu textem Právo na badatelské dějiny tiskové prohlášení ÚSTR, jež současně dementovalo ve své tiskové zprávě také Nakladatelství Fraus.

Autoři učebnice dále v podrobném kritickém rozboru vyvrátili pochybení, která se mají v učebnici údajně nacházet. Konstatovali také, že kritici (vedle vedení ÚSTR např. historik Ivo Cerman) neporozuměli didaktickému konceptu badatelské učebnice a vytrhávají jednotlivé formulace z kontextu, aniž by současně zvážili obsah zdrojů, se kterými žáci pracují.

Na kritické komentáře v médiích reagovali také odborníci, jejichž závěry publikovalo Nakladatelství Fraus jako nezávislé recenze. Historik Michal Stehlík ve svém posudku učebnici jako celek ocenil jako „velmi kvalitní materiál posouvající výuku dějepisu skutečně ke kritickému myšlení a chápání dějin“.

Michal Stehlík společně s Martinem Gromanem v rámci tištěného cyklu Přepište dějiny zhodnotili v Deníku N potenciál a význam učebnice v kontextu vývoje dějepisné výuky od 80. let do současnosti.

Učebnici ocenila i dlouholetá odbornice na výuku holocaustu a spolupracovnice Anne Frank House v Amsterodamu Marie Smutná. Impulsem pro napsání recenze byl kritický komentář Michala Klímy, předsedy správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu, který varoval před ideologickými manipulacemi v učebnici. Podle Marie Smutné jeho výroky „postrádají jakoukoliv odbornost podloženou argumenty a zkušeností“. Ve své recenzi naopak vyzdvihla, jaké soudobé zahraniční trendy výuky holocaustu učebnice obsahuje a zhodnotila ji jako „pečlivě promyšlený systém rozvíjení historické gramotnosti”.

O stavu výuky a kvalitě učebnic se debatovalo také v Salonu Echa. Vedení ÚSTR účast v diskuzi bohužel odmítlo a vyhnulo se už tradičně přímé konfrontaci s autory a dalšími odborníky.

Autoři učebnice chtějí ujistit učitelky a učitele, kteří by chtěli sdílet své zkušenosti nebo pochybnosti související s badatelskou metodou a učebnicí Soudobé dějiny 9, že se na ně mohou kdykoliv obrátit. Dlouhodobou podporu nabízí také Nakladatelství Fraus.

Další příležitostí pro společné diskuze bude Letní škola badatelské výuky Filozofické fakulty UK, která se koná 24.–25. srpna v Centru současného umění DOX. Velký zájem o účast na letní škole svědčí o tom, že vzdělávací přístupy rozvíjené řadu let Vzdělávacím oddělením ÚSTR vnímají vyučující nadále jako prospěšné. V rámci doprovodného večerního programu bude také diskutován vztah kontroverzního umění, dějin a paměti, který se ve sporu o badatelskou učebnici opakovaně tematizuje.

Zaměstnanci Oddělení vzdělávání ÚSTR podali výpovědi, ve své práci budou ale pokračovat.

Informujeme, že jsme jako pracovníci a pracovnice Oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů podali hromadnou výpověď. Po patnácti letech práce na poli výuky soudobých dějin celý náš tým končí. V podpoře badatelské výuky však chceme pokračovat.

Vedení ÚSTR senátorům sdělilo, že nepovažuje vzdělávání za činnost, jež by naplňovala zákonem určenou roli instituce. V této situaci nejsme schopni zajistit fungování projektu Dějepis+. Využili jsme nabídku podpory ze strany MŠMT a domlouváme přesun (alespoň části) týmu na Národní pedagogický institut. Podporují nás i další instituce, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme na poli historického vzdělávání. Motivuje nás snaha zachovat funkční tým a udržet v provozu vzdělávací pomůcky (jako je HistoryLab či badatelská učebnice Soudobé dějiny), jež jsou situací na ÚSTR přímo ohroženy. Věříme, že díky podpoře učitelů, historické obce a partnerských institucí se podaří tým i dlouhodobé výstupy udržet a že i projekt Dějepis+ bude pokračovat.

Děkujeme historikům a historičkám, kteří nám vyjádřili podporu v Prohlášení. Děkujeme stovkám učitelů a učitelek, kteří nás podpořili v Petici a často velmi konkrétně popsali, v čem je naše práce přínosná. Oceňujeme, že Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu ČR ve svém Usnesení z 18. dubna posoudil petici učitelů jako důvodnou, upozornil na zásadní význam demokratického zkoumání dějin, apeloval na podporu vzdělávání a popularizace soudobých dějin a vyzval vedení ke zklidnění situace.

Krátce po zveřejnění senátního usnesení zaslali ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna a jeho první náměstek Kamil Nedvědický institucionálně signované předžalobní výzvy většině pracovníků Oddělení vzdělávání. S odvoláním na právo na ochranu osobnosti požadují veřejnou omluvu za „hrubě urážlivé a nepravdivé výroky a nepřiměřeně kritické hodnotící soudy”, kterých jsme se údajně dopustili v naší Výzvě k zastavení destrukce vzdělávací činností ÚSTR z 15. března. Zvolený postup při zklidňování situace příkladně ilustruje naši zkušenost s vedením a atmosféru na instituci, kterou s lítostí po mnoha letech práce na konci června opustíme.

Zaměstnanci a zaměstnankyně Oddělení vzdělávání ÚSTR

Oddělení vzdělávání ÚSTR: Rada nechtěla vidět důkazy, vedení systematicky nemluví pravdu

Rada ÚSTR (dále jen Rada) se ve svém usnesení nevyjadřuje k našemu dopisu a ani si od nás pro své jednání nevyžádala žádné podklady. Vzhledem k tomu, že jednání Rady bylo neveřejné, nikdo ze signatářů se jednání nemohl zúčastnit, a doložit tak naše obavy. Nebyli jsme k tomu ani vyzváni, takže Rada se mohla seznámit jen s jednostrannou prezentací stávajícího vedení, ze které potom ve svém usnesení vycházela. Abychom doložili svá tvrzení o podezření z bossingu ad. nás totiž vyzvalo pouze vedení.

Tvrdí-li potom Rada, že právě toto byl její pokus získat od oddělení informace, uvádí tím veřejnost v omyl. Opravdu nechala Rada sběr důkazů o podezření z bossingu a cenzury pouze na řediteli, který podle celého oddělení onu cenzuru a bossing buď inicioval, prováděl anebo schvaloval? Schůzku s předsedou Rady Eduardem Stehlíkem jsme přitom neodmítli, naopak jsme se ji pokoušeli iniciovat s předstihem před zveřejněním naší výzvy.

Ředitel Kudrna opakovaně neuvádí pravdivá tvrzení a zkresluje situaci, viz Závěrečné stanovisko vedení ÚSTR:

• „Není pravda, že oddělení vzdělávání nemohlo prezentovat pomůcku HistoryLab v Bruselu. Na místo odvolaného vedoucího [...] byl vedením Ústavu vyslán jiný zástupce zaměstnavatele, a to také zaměstnanec daného oddělení, o čemž existuje písemná dokumentace.” Písemná dokumentace k tomu ale existovat nemůže, protože „jiný zástupce”, konkrétně Vojtěch Ripka, se v Bruselu účastnil úplně jiné akce (History Education in the Digital Age) a jeho pracovní cesta nebyla schválena s cílem nahradit Čeňka Pýchu (European Innovation Days in History Education). Vinou odvolání Č. Pýchy byl příspěvek na konferenci zrušen, jak je zjevné z programu.

• Tvrzení, že vedení Ústavu pro studium totalitních režimů „nebrání distribuci ani propagaci knihy 13 objektů z (ne)šťastného muzea,” neříká celou pravdu. Kniha 13 objektů z (ne)šťastného muzea rozhodně nebyla standardně distribuována. Máme doklady usvědčující vedení ze zákazu propagace a distribuce knihy. Aktuální podoba její distribuce je důsledkem veřejného nátlaku. Jsme si jisti, že kdybychom se neozvali, je distribuce knihy blokována dodnes.
• Není pravdou, že jsme podezření na bossing v Oddělení vzdělávání nejprve neřešili interně. Čeněk Pýcha se opakovaně obracel na své nadřízené ohledně nespokojenosti s komunikačním stylem vedení, písemně i před svědky. Na opakované snahy o diskuzi reagovalo vedení represivně jeho odvoláním. S koncepčním směřováním ředitele stran vzdělávání nebyli zaměstnanci oddělení seznámeni doteď, ale to vedení nebránilo vyjadřovat se s nedůvěrou nebo hanlivě za zády zaměstnanců k jejich dosavadní činnosti. Tato kritika se k Oddělení vzdělávání dostávala jen neoficiálními kanály a vedla k toxickému prostředí na pracovišti.

Opravdu si vedení ÚSTR myslí, že může 19 lidí – celé oddělení –, kteří za sebou mají patnáctiletý odborný kredit práce pro Ústav i další instituce, obviňovat opakovaně ze lží? Znovu opakujeme, že všechna svá tvrzení můžeme na vyžádání doložit dalšími důkazy a vyvrátit nepravdy, které jsou o nás prezentovány.

Zaměstnanci Oddělení vzdělávání ÚSTR

Kritizovaná učebnice neuráží Miladu Horákovou. Ukazuje, jak učit dějepis moderně.

Zastánci současného vedení ÚSTR se usilovně snaží znedůvěryhodnit výzvu Oddělení vzdělávání tvrzením, že se vzdělávací činnost v uplynulých letech odchýlila od zákonného rámce činnosti ústavu. Nezbývá než trpělivě vysvětlovat, proč je naše dosavadní práce v souladu nejen se zřizovacím zákonem a platnou vzdělávací koncepcí ÚSTR, ale také s cíli státní vzdělávací politiky formulovanými v rámcových vzdělávacích programech.

O čem je badatelská učebnice Soudobé dějiny 9?

Do pozornosti médií a veřejně činných osobností se dostala i učebnice Soudobé dějiny 9 od Nakladatelství Fraus, na které se autorsky podíleli pracovníci Oddělení vzdělávání ÚSTR. Rádi bychom zde uvedli na pravou míru některé nepřesnosti či vyložené manipulace, které jsou s ní ve veřejném prostoru spojovány, ilustrativně v rozhovoru Daniela Takáče s bývalým ředitelem ÚSTR a poslancem Pavlem Žáčkem (ODS) v České televizi 17. března 2023.

V první řadě je třeba říct, jak učebnice vznikala: není sólovým projektem zaměstnanců Oddělení vzdělávání ÚSTR, ale výsledkem koncepční a redakční spolupráce s Nakladatelstvím Fraus. Prošla, jak stanovuje zákonná povinnost, standardním recenzním řízením, tedy kritikou ze strany respektovaných osobností, které se jednotlivými tématy zabývají. Učebnici takto odborně garantuje 19 historiků a historiček z pracovišť po celé republice, pedagogických odborníků a odbornic a dalších specialistů. Ti ve společném dopisu Radě ÚSTR z 15. března 2023 sami vyjádřili znepokojení nad tím, jak vedení ÚSTR postupuje vůči Oddělení vzdělávání a učebnici, jejíž vznik odborně garantovali:

„Učebnice od svého vydání zaznamenala prestižní zahraniční ocenění, pozitivní ohlasy od učitelské i odborné veřejnosti a v neposlední řadě také ohlasy v médiích. Jakožto odborní konzultanti proto rázně odmítáme jakékoliv blíže nekonkretizované výroky o ‚nepravdivých‘ a ‚neetických‘ tvrzeních, jež by učebnice měla údajně obsahovat.”

Učebnici rovněž na základě vlastních odborných posudků akreditovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Do diskuzí se pak dostalo zejména vyobrazení popravy Milady Horákové. Obraz „Horáková visí” od Petra Motyčky z roku 2012 nelze manipulativně vytrhávat z kontextu celé učebnice: uvozuje blok kapitol nazvaný Co přinesl komunismus?, obsahující osm stránek učebnice, doplněný je 11 stránkami pracovního sešitu a 12 stránkami komentáře v příručce pro učitele.

V rámci tohoto bloku je Miladě Horákové mj. věnováno samostatné cvičení, řešené v aplikaci HistoryLab, s názvem Proč žáci psali rezoluci? Cvičení má aktuálně 1731 uložených výsledků – což je součet jednotlivců, skupin i celých tříd, které s ním pracovali. Žáci v něm prostřednictvím analýzy žákovské rezoluce a dalších dobových dokumentů nahlížejí perspektivou tehdejších školních dětí propagandistickou kampaň politického procesu. Přitom se učí rozpoznávat ideologický jazyk a zasazují rezoluci do dobového kontextu. Výsledky jejich práce v aplikaci HistoryLab, při které se snaží porozumět možným postojům dětí-signatářů rezoluce, pak mohou vypadat například takto:

Učebnice prostřednictvím práce s dětskými rezolucemi nabízí žákům příležitost, aby porozuměli mechanismům politických procesů v totalitní společnosti. Tvrdit, že v učebnici se jedná o „dehonestaci” Milady Horákové a její památky nebo o „politické zpochybňování procesu vyrovnávání se s minulostí”, není ani při nejlepší vůli možné. Dílo samotné je doplněno následujícím komentářem: „Poprava Milady Horákové v roce 1950 byla jedním z nejbrutálnějších činů komunistického režimu,” a pokračuje: „Nevíme přesně, co si lidé zachycení na Motyčkově obraze myslí, nevidíme totiž (až na jednu výjimku) jejich obličeje. V následujících kapitolách se pokusíme nahlédnout do myslí lidí, kteří zažili počátky komunistického režimu v Československu i pokus o jeho revizi v šedesátých letech.” Stejně tak se explicitně zmiňuje, že se jedná o obraz s problematickým významem: „Motyčka [popravu Horákové] pojal jako variaci na domácí zabijačku, což vyvolávalo a dodnes vyvolává polemiky.”

Autorský tým vybral osobnost Milady Horákové a její tragickou smrt jako symbol pro celou éru 50. let v Československu. Rozhodl se pro použití uměleckého díla, a nikoliv např. fotografie, z několika důvodů:

1) Tematické bloky kapitol vždy uvozují umělecká díla, která mají schopnost upoutat pozornost a vzbuzují otázky. Motivují tedy žáky a žákyně k tomu, aby se o minulost vůbec zajímali. Zkušenost s učebnicí ukazuje, že díla dokáží historii představit jako živé téma pro současnost. Žáci a žákyně si díky kontroverznímu dílu uvědomí, že historie i dnes vzbuzuje emoce a podněcuje diskuze. Srovnejme tento přístup s faktografickým výkladem politických procesů od tabule. Pokud je Milada Horáková představena jako živé téma a žáci a žákyně mají příležitost formulovat vlastní otázky, zůstane v nich její příběh trvale. U výkladu hrozí, že se fakta po ověření testem vytratí z paměti.

Právě kontroverze, tedy vědomí toho, že demokratická společnost se nevztahuje k minulosti jednotně, ale na rozdíl od autoritářských režimů pluralitně a často skrze protichůdné pohledy, je důležitým principem moderní didaktiky dějepisu a občanského vzdělávání. I proto se princip kontroverze vtělil do Koncepce vzdělávací činnosti a popularizace ÚSTR, která byla schválena Radou ÚSTR v roce 2016. Koncepcí byla konkretizována obecná formulace § 4 zákona č.181/2007 Sb., zřizujícího ÚSTR a ABS:

„Pro vzdělávání a popularizaci v tématech, jež mohou být politicky citlivá, je klíčové dodržování těchto pravidel (jde o základní principy občanského vzdělávání): vyučující nesmí indoktrinovat, tedy manipulovat tématem v zájmu vlastního přesvědčení; podpora samostatného kritického myšlení, nikoli snaha získat někoho pro svůj názor; nutnost pojednávat kontroverzní témata jako kontroverzní, včetně prezentování názorů všech relevantních stran účastnících se polemiky.”

2) Motyčkův obraz umožňuje žákům a žákyním učit se interpretovat umělecká díla. Umění představuje rozšířený a funkční způsob vztahování se k minulosti, jak dokládá množství intervencí ve veřejném prostoru. Kupříkladu na známých dílech Davida Černého lze modelově ukázat, jak je umění schopno zprostředkovat náročná historická témata a otevřít je debatě. Obdobně je koncipována role uměleckých děl v učebnici. Umění využívá specifické výrazové formy a žáci a žákyně by si měli osvojovat strategie, jak umění poučeně interpretovat. I proto je Motyčkův obraz upraven digitálními nástroji z aplikace HistoryLab (kreslení, komentování), které zaměřují pozornost žáků a žákyň na významové prvky obrazu.

3) Dílo rozvíjí porozumění etické dimenzi historie, což je jeden ze základních principů historického myšlení. Pro hodnotovou výchovu žáků ve školách je nezbytné, aby žáci a žákyně byli vystaveni situacím, kdy jsou v sázce morální hodnoty. Motyčkův obraz upozorňuje na aspekty vyrovnávání se české společnosti s komunismem tím, že je v něm jedna z nejbrutálnějších justičních vražd 50. let zasazena do idylického prostředí Ladovy vesnice. Tato konstelace přirozeně generuje otázky: Jak běžní lidé reagovali na represe 50. let? Proč k nim docházelo? Co si mohli myslet? Jak jejich jednání posuzovat dnes a jak na něj reagovat? Učebnice tímto metodickým přístupem naplňuje zcela v duchu současného Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy cílové zaměření dějepisu: „Žáci jsou vedeni k poznání, že historie není jen uzavřenou minulostí ani shlukem faktů a  definitivních závěrů, ale je  kladením otázek, jimiž se  současnost prostřednictvím minulosti ptá po svém vlastním charakteru a své možné budoucnosti.” (RVP ZV, s. 56). S využitím pestré skladby pramenů mohou v následujících kapitolách na řadu relevantních otázek žáci hledat s učiteli odpovědi.

Jako autorský tým učebnice si stojíme za tím, že badatelská učebnice Soudobé dějiny 9 není pokusem o relativizaci hodnotových soudů. Naopak nabízí promyšlené postupy, jak může být poučení z dějin tematizováno v hodinách dějepisu. Učebnice a badatelská metoda, kterou jako první systematicky rozpracoval autorský tým pro použití na školách, sloužily jako východisko Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a Národnímu pedagogickému institutu pro přípravu projektu Dějepis+.

Kritika učebnice, která doposud ve veřejném prostoru zazněla, poukazuje spíš na nekompetenci kritiků vyjadřovat se k historickému vzdělávání a základním principům jeho inovace. Tento svůj hendikep pak dohánějí výroky o ideových sporech v historické obci nebo o domnělé politické agendě, kterou má učebnice podsouvat – mluví z nich ale především nepochopení stávajících trendů v didaktice dějepisu. Kvality učebnice dokládá i ocenění na Frankfurtském knižním veletrhu stříbrnou medailí BELMA – Best European Learning Materials Awards.

Petici na podporu Oddělení vzdělávání ÚSTR za necelé tři dny podepsalo přes 600 lidí, silně zastoupení jsou především vyučující dějepisu. Rozsah podpory i osobní komentáře signatářů a signatářek dokládají, že právě badatelský a kritický přístup k výuce minulosti, reprezentovaný dosavadní činností Oddělení vzdělávání ÚSTR a jeho partnerských institucí, naplňuje představy mnoha učitelů a učitelek o tom, jak by měla výuka soudobých dějin vypadat.

Autorský tým učebnice Soudobé dějiny 9 a současně signatáři Výzvy k zastavení destrukce vzdělávací činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů

Přibývá projevů podpory dosavadní činnosti Oddělení vzdělávání ÚSTR

Petici na naši podporu už podepsalo více než 550 signatářů a signatářek, mezi nimi v první řadě vyučující dějepisu, studenti a studentky i kolegové a kolegyně z akademických pracovišť. Iniciátoři petice mají v úmyslu podpisy předat Senátu. Pozitivních vzkazů si všimla i média. Deník Právo připomenul kritická vyjádření místopředsedy Senátu Tomáše Czernina na adresu vedení ÚSTR v souvislosti s výstavou o české šlechtě. Kromě petice nás potěšila také slova podpory od ředitelky Muzea romské kultury Jany Horváthové: „Je chybou odvolávat kvalitní pracovníky, kteří jsou chloubou celé instituce ÚSTR.” Postupně budeme zveřejňovat i další příklady podpory ze strany našich partnerů.

Také předsedkyně odborové organizace na ústavu, Stanislava Vodičková, v médiích potvrdila, že situace v ústavu není standardní: „Bohužel musím konstatovat, že se nejedná o ojedinělou záležitost, ale v posledních měsících jsme řešili i jiné stížnosti zaměstnanců.“

Připravili jsme pro vás rozšířenou sekci Naše činnost, aby se veřejnost mohla seznámit s nejznámějšími projekty vzdělávacího oddělení.

Trváme na znění Výzvy v jejím plném rozsahu

Otevřená výzva Radě Ústavu pro studium totalitních režimů vyvolala vlnu zájmu i mediální pozornosti. K jejímu zveřejnění nás vedly obavy o schopnost oddělení zajistit plnění cílů, k nimž bylo zřízeno, a hrozící i již nastalé škody, k nimž došlo po řadě problematických rozhodnutí ředitele ÚSTR Ladislava Kudrny a jeho náměstka Kamila Nedvědického. Stávající vedení na naši výzvu posléze na stránkách Ústavu reagovalo tiskovou zprávou, v níž naše tvrzení zpochybňuje, a to přestože byla určena Radě ÚSTR. Jestliže vedení po uveřejnění naší výzvy tvrdí, že má jít kniha 13 objektů z (ne)šťastného muzea konečně do distribuce (například prodejce Kosmas její zařazení do prodeje zatím podle našich dostupných informací zpochybňuje), jsme za to rádi. Ale to, že se tak děje až po zveřejnění našich obav, rozhodně nepovažujeme za standardní akademickou ani profesní praxi.

Nepřekvapilo nás, že Ladislav Kudrna a Kamil Nedvědický popírají tvrzení v naší výzvě. Vnímáme to jako pokus vedení zastrašit nás a znejistit všechny, kteří se nás rozhodli ve veřejném prostoru podpořit.

Naším cílem není posílat si vzkazy přes média – ostatně kdyby vedení zvolilo jiný styl komunikace, nemuseli jsme se k psaní výzvy vůbec uchylovat. Chceme řešit skutečné problémy, které v ÚSTR nastaly, ať už se jedná o ohrožení rozvoje moderního dějepisného vzdělávání v ČR, podezření na bossing stran vedení, cenzurní praktiky nebo nehospodárnost. Stojíme si za obsahem Výzvy v jejím plném znění a můžeme pouze zopakovat, že všechny uvedené skutečnosti a tvrzení jsme schopni Radě doložit a obhájit je na jejím nejbližším zasedání 22. března.

Signatáři Výzvy

Petice

Zaznamenali jsme, že na naši podporu vznikla petice vyučujících dějepisu. Této iniciativy si velice vážíme. Je pro nás významnou podporou v nepříjemné situaci, ve které jsem se ve vlastní instituci ocitli a proti které se teď musíme bránit.

Někteří kolegové a kolegyně nás také podpořili svými vzkazy, z nichž některé zde vybíráme. „Badatelská výuka a podpora kritického myšlení mi dávají velký smysl při výuce dějepisu. Nová učebnice a materiály v projektu D+, které získáváme, jsou velkou podporou na hodinách, a tak chci vyjádřit podporu všem tvůrcům,” uvedla na podporu moderně pojaté výuky v komentáři svého podpisu Markéta Mládková, pedagožka na Gymnáziu Matyáše Lercha. Vyučující dějepisu Monika Hrubešová pak svou zkušenost s materiály Oddělení vzdělávání shrnula takto: „Díky jejich práci, projektu D+ a badatelství jsem měla možnost naučit se vyučovat dějepis jinak než klasickou frontální výukou. Díky kvalitně zpracovaným lekcím žáky hodiny [dějepisu] baví a mě také. Bez jejich didaktických podkladů bych badatelsky učit nezačala.”

Oddělení vzdělávání si kladlo a klade za cíl podílet se na rozvoji dějepisné výuky soudobých dějin, která žáky aktivizuje, vede je k samostatnému myšlení a učí je přemýšlet a pracovat jako historici. Pozitivní zpětné vazby vyučujících, akademiků z pedagogických fakult i studentů učitelských oborů a pedagogiky, tedy budoucích učitelů, a samozřejmě i dalších profesí si více než vážíme.

HistoryLab

Aplikace HistoryLab podporuje badatelskou výuku s historickými prameny v dějepise. Zaměřuje se na dějiny 20. století. Nabízí učitelům a žákům bezpečné prostředí, v němž mohou tvořivě pracovat a nebát se chyby. Díky tomu si hravou formou osvojují dovednosti a principy historického myšlení, čímž rozvíjejí svou historickou gramotnost. Dosud má aplikace více než 6 tisíc registrovaných učitelů a více než 100 tisíc odevzdaných cvičení. Aplikaci aktuálně využívá také Uměleckoprůmyslové museum či Muzeum umění Olomouc ve svých probíhajících výstavách. Více informací na https://historylab.cz/.

Výběr z médií:

• Čeněk Pýcha hostem pořadu Věda 24. Fotka jako symbol války ve Vietnamu, ČT, 12. června 2022
• Učit dějepis jako telefonní seznam je k ničemu, říká historik a testuje „laboratoř", Aktuálně.cz, 8. ledna 2020
• Jak učit lépe dějepis v digitální době a je potřeba odvykládat všechno? Pomůže nová aplikace HistoryLab, ČRo, 26. listopadu 2019
• Události: HistoryLab otevírá dějiny porozumění studentů, ČT, 22. dubna 2018

Badatelská učebnice soudobých dějin

Nová učebnice „Soudobé dějiny“ nabízí badatelskou metodu výuky nedávných dějin pro žáky a žákyně 9. tříd. Učebnice je unikátní tím, že nechce, aby se žáci a žákyně pouze učili data významných událostí, ale aby porozuměli příčinám historických milníků a sami si hledali odpovědi na otázky. Učebnice obsahuje dobové fotografie, reprodukce uměleckých děl nebo archivní dokumenty a je propojena s digitální dílnou pro práci s historickými prameny HistoryLab. Učebnice byla v soutěži BELMA vyhlášena druhou nejlepší evropskou učebnicí roku. Více informací na https://badatelskydejepis.fraus.cz.

Výběr z médií:

• Jaroslav Pinkas hostem pořadu Hyde Park civilizace, ČT, 12. listopadu 2022
• Historické prameny, digitální média a Indiana Jones. „Škola a dějepis nefungují ve vakuu,“ vysvětlují autoři nové učebnic, ČRo, 26. dubna 2022
• Nová metoda výuky dějepisu, ČT, 9. dubna 2022

Dějepis+

„Dějepis+" je projekt MŠMT, který má za cíl modernizovat výuku dějepisu na základních a středních školách v ČR. Projekt je realizován ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem a zkouší nové metody výuky dějepisu. V současné době probíhá pokusné ověřování na více než 300 školách v celé ČR. Projekt podporuje učitele formou školení, seminářů a metodik a snaží se posílit činnostní a badatelskou výuku dějepisu. Projektové týmy se soustředí na čtyři oblasti ověřování, včetně praktické výuky, podpory škol při změně metod výuky, vytvoření učících se komunit učitelů a využití získaných dat pro revizi RVP a rozvíjení kompetencí žáků. Více informací na https://dejepisplus.npi.cz/.

Výběr z médií:

• Projekt Dějepis plus, ČT, 24. února 2023
• Moderní dějepis: Badatelská výuka na pražském Gymnáziu Duhovka, NPI, 13. června 2022
• Moderní dějepis: Vzájemně (se) učit historickou gramotnost, NPI, 16. května 2022

Muzeum dělnického hnutí

V letech 2018–2022 jsme spolupracovali s Národním muzeem na projektu aplikovaného výzkumu Muzeum dělnického hnutí v 21. století. Hlavním cílem bylo zpřístupnit, kriticky analyzovat a prezentovat materiály stranických muzeí KSČ a další sbírky obdobné povahy pro edukační účely. Projekt se zaměřil na artefakty z této sbírky a ukazuje je jako kulturní dědictví vhodné k práci i v 21. století. Web projektu nabízí výběr unikátních materiálů z oficiálních sbírek a je rozšiřován o předměty jiných institucí, aby prezentovaly celé kulturní dědictví. Více informací na https://www.mdh21.cz/.

Výběr z médií:

• Fučík: Bonviván, hrdina, umělý idol, či autor, jenž Reportáží ovlivnil generace?, Aktuálně.cz, 23. února 2023
• Dělnické hnutí: kůl v plotě českého muzejnictví?, Kulturní fórum „Klacek”, 5. ledna 2022
• Tvarování heroické figury a její přizpůsobení pro vlastní záměry. Výstava ReporTvář Julia Fučíka nabízí různorodé pohledy i kritický odstup, ČRo, 21. srpen 2020

History and media/Media and history: Educating Creatively

Projekt probíhal v letech 2014–2016 ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy, Ústavem paměti národa a Mezinárodní komisí pro hodnocení zločinů nacistického a sovětského okupačního režimu v Litvě. V rámci projektu byla realizována řada workshopů, tzv. historických dílen, jejichž cílem bylo vybudovat platformu pro kreativní dialog mezi učiteli, studenty a dalšími skupinami, které se zajímají o proces výuky dějepisu a současnou historickou paměť a její roli ve výuce dějepisu. Hlavním výstupem se stala Mezinárodní mezioborová a recenzovaná konference „Škola vs. paměť? Konflikt, identita, soužití (střední Evropa)”. Během projektu vzniklo také výukové prostředí Socialism Realised, které umožňuje zahraničnímu publiku vyhledávat a analyzovat multimediální obsah týkající se komunistických režimů v Evropě. Na československém příkladu popisuje specifika života ve východním bloku.

Výběr z médií:

• Marks, Sarah. What Difference Has the Opening (and Closing) of Archives after 1991 Made to the Historiography of the Cold War?, The Historical Association, 29. září 2020
• Hartikainen, Ilana. “The Velvet Revolution in the Regions”, History Today, 12. prosince 2019
• Scallon, Auburn. Prague: Why 2018 is the year to visit the Czech capital, The Independent, 2. ledna 2018
• Socialism Realised. Historici připravili pro cizince web o české minulosti, ČT, 19. srpna 2016

Erasmus+

Nevěnujeme se pouze vzdělávání v České republice, ale své aktivity cílíme i směrem do zahraničí, protože věříme, že československé dějiny 20. století mají univerzální sdělení a lekce na nich založené mohou pomáhat rozvíjet demokratické a občanské kompetence kdekoliv na světě. Projekt „Experience the State Socialism Reimagined” od roku 2018 ve spolupráci s partnery ze Slovenska, Bulharska a Bosny a Hercegoviny dále rozvíjel platformu Socialism Realised a rozšířil ji o širší zkušenost zemí východního bloku. Roku 2022 jsme navázali projektem „Exploring the Past in the Present: Learning Civics through History”, který realizujeme s partnery z Bulharska, Polska a Slovenska. Vytváříme metodiku a cvičení pro evropskou pedagogickou veřejnost, která by ráda posilovala občanské, mediální a demokratické kompetence studentů skrze výuku historie. Projektem mají projít tisíce studentů ze zemí východní Evropy.

Konference Dějiny ve veřejném prostoru

Společně se zástupci Univerzity Karlovy, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Historického ústavu Akademie věd ČR a organizace Antikomplex jsme vytvořili mezinárodní a mezioborové fórum Dějiny ve veřejném prostoru s cílem v pravidelném dvouletém intervalu poskytovat příležitost nejen k mezioborové diskuzi, ale také k obecnější výměně názorů a zkušeností, jež se dotýkají problematiky zpřítomňování dějin ve veřejném prostoru. Více informací na https://forumdvp.cz/.

Opening Up Historiana

Roku 2018 se Oddělení vzdělávání stalo spolutvůrcem online vzdělávacího multimediálního prostředí Historiana, které zastřešuje evropská asociace vzdělavatelů Euroclio. Aplikace je založena na práci s historickými prameny a obsahuje také digitální nástroje pro tvorbu vzdělávacího obsahu. Podporuje získávání historických znalostí a rozvoj kritického myšlení, digitálních a občanských kompetencí. Díky navázané spolupráci se podařilo otevřít českou část Historiany s prameny k období stalinismu v Československu, komunikaci během sametové revoluce, reklamě na Západě a Východě či perestrojce ve východním bloku. Více informací na https://historiana.eu/.

Antisemitismus a anticiganismus v Česku (EVZ)

Nad výzkumem Stereotypy o Romech a Židech v české společnosti, který podpořila německá nadace Erinnerung, Verantwortung und Zukunft jsme se sešli se Sociologickým ústavem AV ČR, abychom prozkoumali stav výuky, která má budovat u žáků a studentů toleranci a odstraňovat předsudky. Výstupem výzkumu je publikace Co si myslíš o… Předsudky v české společnosti a jak s nimi účinně pracovat ve škole. Více informací na http://stereotypy.cz/.

Semináře a letní škola pro vyučující

Semináře pořádáme jak samostatně, tak pravidelně ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem, Archivem bezpečnostních složek, Národním muzeem, Českou televizí, Jihočeským divadlem, Městskou knihovnou v Praze, Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a dalšími institucemi. Svoje výstupy prezentujeme každoročně na festivalu Korzo Národní.

Od roku 2010 pravidelně organizujeme letní školu, dvoudenní program nabitý workshopy a přednáškami, určený primárně pro vyučující, ale také pracovníky muzeí či neziskových organizací. Posledních devět let se letní škola koná ve spolupráci s Centrem současného umění DOX.